Soubor

Stručná historie vzniku souboru

Soubor Pirko byl založen v roce 1949 původně jako rozhlasový soubor /odtud i název, který
původně znamenal zkratku názvu „Pionýrský rozhlasový kolektiv“/
Od svého založení působil soubor v Domě pionýrů a mládeže v Brně Lužánkách a vedl jej
profesionální režisér brněnského rozhlasu pan Miroslav Nejezchleb /až do roku 1962/.
Původním zaměřením souboru tedy bylo připravovat děti pro rozhlasovou práci. Brněnské
studio československého rozhlasu tehdy produkovalo řadu dětských pořadů a inscenací her pro děti a dětské role vytvářeli právě členové Pirka. Hlavní náplní práce tedy byla hlasová výchova, průprava se zaměřovala na práci s čteným textem.

Vedle této průpravné práce se soubor zaměřuje na sborovou recitaci. Vznikají recitační pásma,se kterými se soubor úspěšně zúčastňuje národních přehlídek v dětské recitaci „Wolkerův Prostějov“. Vedoucí souboru si uvědomují omezení, která přináší práce orientovaná pouzena řeč a vzniká taneční folklorní pásmo „Valašská suita“. Členové souboru se učí lidové tance a pohybové hry a zaměření souboru se rozšiřuje i na pohybovou složku. Dalším krok směřuje již k divadelní práci. Pod vedením Miroslava Nejzchleba vznikají dvě divadelní inscenace – lidová divadelní hra „O panně Barboře“ a pohádková hra „Kouzelná galoše“.

V roce 1962 opouští soubor pan Miroslav Nejezchleb a hodlá ukončit existenci souboru. Vedení přebírá na žádost starších členů paní Jindra Delongová, která se souborem v té době spolupracovala zejména v oblasti pohybové a taneční výchovy.

Od této chvíle začíná nová historie souboru. Zcela se mění jeho orientace – Jindra Delongová nemá žádné zkušenosti s rozhlasovou prací, studovala výtvarnou školu, navštěvovala známé taneční studio Elmerity Diviškové a hrála amatérské divadlo. Doposud vedla pouze folklórní taneční soubor. Přesto se vedení souboru ujímá a začíná sama hledat způsob práce směřující sice k divadlu ale respektující možnosti dětí, jejich potřeby, jejich zkušenosti. Začíná používat postupy společné tvorby dětí vycházející z přirozené dětské hry. Vzniká tak první inscenace pod jejím vedením – pásmo lidových pohádek pod názvem „Zahrajem si na pohádky“ /1964/. Důležitým prvkem v inscenacích se stává scénografie. V pásmu pohádek používají děti hračky z pískoviště. V další inscenaci „Aby se děti divily“/1966/ z pohádek brněnského výtvarníka Aloise Mikulky je scéna vytvořena ze zvětšené dětské stavebnice.

Přelom v historii souboru znamená inscenace české středověké lidové hry „Komedie o Františce“. S touto inscenací byl soubor vyslán v roce 1968 na festival do Velké Británie. Vedoucí souboru se tak poprvé setkávají s dramatickou výchovou jako s vyučovacím předmětem na školách i s jako postupy práce na divadelní inscenaci. Zjišťují, že metody, které v práci s dětmi v Pirku používají a ke kterým dospěli intuicí a vnímáním možností a potřeb dětí, jsou ve Velké Británii součástí výchovy a mají sví pevné místi v systému školních předmětů. Vzniká tak postupně vědomí hlavního cíle – rozšířit dramatickou výchovu v Československu, seznámit s ní co nejvíce vedoucích souborů a učitelů a dosáhnout toho, aby se dramatická výchova stala i u nás součástí školní výuky. Od první návštěvy Velké Británie také začínají vzájemné výměny Pirka a Redbridge Youth Theatre Workshop, anglického souboru podobného zaměření a věkového složení.

V roce 1983 přebírá vedení souboru Pirko Silva Macková. V roce 1997 se soubor stěhuje na nově vzniklou pobočku CVČ Lužánek do bohunického Střediska dramatické výchovy Labyrint.

Struktura souboru Pirko

V této době se také vytváří „model“ souboru Pirko, který funguje stejným způsobem dodnes:

Soubor je rozdělen na věkové skupiny /většinou jich je současně v souboru 5/. Děti ve věku 8 – 9 let přicházejí do tzv. přípravky /přijímány jsou všechny děti, které mají o práci v souboru zájem, přípravka tak mívá na počátku 20 – 25 členů, rozhodujícím pro přijetí není „talent“ ale zájem o práci/. Během prvních dvou let dají některé děti přednost jiným zájmům /sport, turistika, jazyky apod./ a zůstává skupina 12 -–15ti členů. Nejstarší skupinu tvoří mládež ve věku 16 – 18 let. Z nich se někteří stávají postupně vedoucími mladších skupin /každou skupinu vedou 3 – 4 mladí vedoucí – bývalí členové Pirka/. Dvakrát za historii Pirka vytvořili vědoucí a dospělí bývalí členové Pirka samostatnou divadelní skupinu /v letech 1970 – 80 pracovala divadelní skupina pod názvem „Kolektiv“ složená z vedoucích Pirka a bývalých členů. Tato skupina byla velmi úspěšná, vytvořila celkem pět inscenací, s nimiž se zúčastnila národních přehlídek amatérského divadla, reprezentovala Českou republiku na dnech československé kultury v Bretani /1975/ a na festivalu v Bělehradě /1975/, členové Kolektivu se dodnes scházejí na společné 14ti denní dovolené/. Další podobná skupina v historii Pirka vznikla v roce 2001. Vedoucí a bývalí členové souboru vytvořili inscenaci na motivy knihy Luboše Baláka „Eduard“.

V současné době se koncepce souboru zaměřuje již na předškolní děti. Ve školním roce 2005/6 byl poprvé založen oddíl tzv. „předpřípravky“ pro děti ve věku od 3 do 6-ti let, pro které jsou vedeny půldenní dílny jedenkrát měsíčně. Po nástupu na základní školu je činnost předpřípravky organizována v rámci pravidelných oddílových schůzek jednou týdně.

Zaměření souboru Pirko

Od roku 1968 vznikla v souboru řada dalších inscenací, s nimiž se soubor zúčastnil domácích i zahraničních festivalů. Divadelní práce má povahu kolektivní tvorby, děti a mladí lidé se podílejí na tvorbě všech složek inscenace od tvorby textu, režijního pojetí až po scénografii a výběr scénické hudby. Smyslem není směřovat členy souboru k volbě profesionální divadelní kariéry, ale vychovávat tvořivé mladé lidi, kteří se mohou uplatnit v nejrůznějších povoláních /mezi bývalými členy souboru jsou úspěšní architekti, učitelé, lékaři, psychologové, inženýři, ale samozřejmě i profesionální herci, režiséři, rozhlasoví pracovníci/. V současné době, kdy vznikla možnost studovat přímo obor dramatická výchova na Divadelní fakultě JAMU, již devět členů souboru obor absolvovalo.

Inscenace v souboru Pirko vznikají někdy velmi dlouhou dobu /1 a někdy až 3 roky/. Je tomu tak proto, že smyslem práce je právě proces tvorby, hledání, spoluúčasti všech členů na inscenování většinou literárních předloh. Jedná se tak o inscenace, které mají podobu tzv. autorského divadla – od tvorby textu až po výsledný tvar se na nich podílí celá skupina.

Přehled inscenací souboru Pirko v letech 1968 – 2007

1968 – Komedie o Františce – česká středověká lidová hra

1971 – Zahrada – dramatizace knihy Jiřího Trnky

1971 – Deníky dětí – pásmo textů a dopisů dětí vězněných ve 2.světové válce

v koncentračních táborech

1973 – Bleděmodrý Petr – adaptace loutkové hry

1974 – Škola hrou – inscenování školních her J.A.Komenského

1975 – Jak šumí les – dramatizace knihy Daisy Mrázkové

1978 – Tři princezny na vdávání – dramatizace pohádek Josefa Lady

1981 – Povídky z humří boudy – dramatizace knihy Jamese Krusse Můj pradědeček a já

1981 – Andersenovy pohádky – dramatizace tří pohádek H.Ch.Andersena

1983 – O Pidižlovi velikém – Inscenace na námět knihy A. Milulky

1985 – Brněnské pověsti – dramatizace lidových pověstí

1985 – Příběhy a báje – dramatizace biblických příběhů Starého zákona

1987 – Equus – adaptace hry Petera Schaffera

1987 – Hra na delfína – dramatizace knihy Erika Lamberta delfín

1989 – Je to jenom hra – adaptace hry Vasila Železnikova Strašák

1990 – Plovoucí ostrov – dramatizace stejnojmenné knihy Julese Verna

1990 – Andersenovy pohádky

1990 – Kouzelná rybí kostička – dramatizace pohádky Oscara Wilda

1993 – Ztracený chlapec – původní muzikál na téma pohádky Boženy Němcové, hudba Karel Cón, texty Jaroslav Svozil

1995 – Tristan a Isolda – dramatizace knihy Josepha Bediera

1995 – Dům o tisíci patrech – dramatizace knihy Weisse

1999 – Komedie o Františce – lidová barokní hra

2000 – Divadlo Forum – pro žáky 8. – 9. tříd

2001 – Veršovice – původní text

2001 – Eduard – dramatizace knihy Luboše Baláka O muži s největší hlavou

2002 – Kapr – autorská inscenace

2003 – Koníček – dramatizace knihy Nathana Kravetze Barevný koníček

Masky – pohybové divadlo v maskách

2004 – Komix – autorská inscenace

2005 – Marja Morevna – autorská inscenace

Děti z Bullerbynu – autorská inscenace na motivy knihy A. Lindgrenové

2006 – Schwestern aneb Tobyho ztracený dopis – autorská inscenace

2007 – Delfín – autorská inscenace, dramatizace S. Mackové a D. Svozilové knihy Erica Lamberta

Brněnské kolo a drak – inscenace pouličního divadla podle dramatizace J. Delongové 

Romeo a Julie – úprava divadelní hry W. Shakespearea

2008 – Ztracený chlapec – původní muzikál na téma pohádky Boženy Němcové, hudba Karel Cón, texty Jaroslav Svozil

2009 – Černá šalina – autorská inscenace na motivy knihy P. Janečka

O divadle a tak podobně – inscenace na motivy povídky K. Čapka

Písničky bez muziky – pásmo poezie E. Frynty

2010 – Sentiment, Temperament, Moment, Lament, Aliment – autorská inscenace inspirovaná předlohami R. Dahla Princezna Mammalia; M. Urbana Mrtvý holky; M. Babczynského Šeptání Ďábla

2011 – Krysař – autorská inscenace na motivy knihy Viktora Dyka

O chudém královstvíčku – dramatizace pohádky J. Lady

2012 Chceme víc – autorská inscenace

Úhlavní nepřátelé – autorská inscenace na motivy knihy F. Simonové Darebák David

2014 Malý princ – dramatizace knihy A. De Saint- Exupéryho

Děti a básník – krátká autorská inscenace inspirovaná vybranými básněmi Karla Plíhala

2015 Kabaret Peříčko – autorská inscenace

Je to jenom hra – dramatizace knihy Vasila Železnikova Strašák

2016 Stále – krátký výstup s využitím textů J. Skácela

Není škola jako škola – na motivy knihy Márie Ďuríčkové

2017 Tam kde žijí divočiny

Letní tábory

Od počátku existence souboru se vytváří tradice letních táborů – tzv. soustředění Pirka, které kombinují rekreační program s odbornou náplní /dílny, práce na inscenacích, společné celotáborové akce a hry/. Tato tradice nebyla po dobu více než 50ti letého trvání souboru přerušena. Tábory trvají 14 dní. Pobyt dětí platí rodiče, některým státním zaměstnancům přispívá na pobyt jejich zaměstnavatel.

Historie mezinárodních výměn

Od počátku své existence reprezentoval soubor Pirko Českou republiku i v zahraničí.

Poprvé to bylo v roce 1957 v tehdejší NDR. V roce 1959 vycestoval soubor do Vídně, kde byl hostem české menšiny.

Od roku 1968 se datují vzájemné výměny Pirka a Redbridge Youth Theatre Workshop z Velké Británie. Během let se utvořil stabilní program těchto výměn. Jejich součástí jsou představení obou souborů pro veřejnost, společné dílny – seznamovací dílna, dílny obou souborů seznamující druhou skupinu s tématy uvedené inscenace, společná závěrečná dílna reflektující celý výměnný pobyt a výlety /Praha a Londýn/ a společenský program a případně návštěva profesionálního divadla.

Výměnné pobyty se odehrávají mezi stejnými věkovými skupinami /většinou mládež 15 – 20 let/ a charakteristickým znakem je společný zájem obou skupin – divadlo a dramatická výchova a divadelní komunikace. Díky tomu se daří překračovat jazykové bariéry /zvláště v minulosti, kdy povinným cizím jazykem ve školách byla pouze ruština/.

Výměny s R.Y.T.W. v datech

1968 – Pirko v Anglii /Komedie o Františce/

1969 – R.Y.T.W. v Brně

1971 – Pirko v Anglii /Zahrada/

1972 – R.Y.T.W. v Brně

1973 – Pirko v Anglii /Bleděmodrý Petr/

1975 – R.Y.T.W. v Brně

1975 – 1981 přerušení vzájemných styků z politických důvodů. Členové Pirka se setkali v Anglii s bývalými členy, kteří po roce 1968 emigrovali do Západní Evropy, tzv. „Styk s emigramty“ byl důvodem pro to, že Pirko mělo zakázán výjezd do zahraničí

1981 – obnoven kontakt, Pirko v Anglii /Andersenova pohádky, Povídky z humří boudy/

1982 – R.Y.T.W. v Brně

1985 – Pirko v Anglii /Equus a Brněnské pověsti/

1986 – R.Y.T.W. v Brně

1990 – Pirko v Anglii / Plovoucí ostrov/

1991 – R.Y.T.W. v Brně

1993 – Pirko v Anglii /Ztracený chlapec/

1994 – R.Y.T.W. v Brně

1996 – Pirko v Anglii /Tristan a Isolda/

1999 – R.Y.T.W. v Brně

Pobyt R.Y.T.W. v Brně 1999 se uskutečnil poprvé s finanční podporou Mládeže pro Evropu. Cesta Pirka do Velké Británie byla odložena kvůli změnám v této organizaci /po určitou dobu proměny uvnitř organizace nebyly výměny finančně podporovány/. Po změně na agenturu Mládež byla finanční podpora využita nejprve na výměnu s řeckým souborem Poupoulo – 2001.

Další zahraniční pobyty souboru Pirko

1971 – Německo, Francie

1971 – Arménie

1975 – Jugoslávie /Kolektiv/

1975 – Francie – Dny československé kultury /Kolektiv/

1981 – Rakousko

1984 – Vídeň – Mezinárodní setkání dětí – divadelní dílna

1989 – Litva

1989 – řecký soubor Poupoulo v Brně

1990 – Pirko v Řecku

V roce 2001 byl obnoven kontakt s řeckým souborem Poupoulou, která vede bývalá členka Pirka Rita Poutakidou a v rámci projektu výměn dětí a mládeže agentury „Mládež“ se uskutečnila návštěva Pirka v Řecku /červenec 2001/ a Poupoula v České republice /srpen 2001/.

Vliv souboru Pirko na vývoj dramatické výchovy v České republice

Od roku 1968, kdy se Pirko poprvé setkává s existencí oboru dramatická výchova ve Velké Británii, se snaží jeho vedoucí rozvíjet tento obor v České republice.

Nejdůležitější kroky v tomto směřování:

1981 – 1983 – dvouletý kurz dramatické výchovy pro učitele z praxe

1982 – Jindra Delongová vede kurz pro učitele v Rakousku

1986 – Dana Svozilová a Silva Macková se účastní mezinárodního kongresu dramatické výchovy ve Villachu, Rakousko

1986/87 – první nabídka lekcí dramatické výchovy pro školní třídy /4.třídy základních škol/. Odehrávají se v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách, vedou je Jindra Delongová, Dana Svozilová, Silva Macková

1987/88 – rozšíření nabídky lekcí pro 6. – 9.třídy

1989 – kurz dramatické výchovy pro studenty pedagogické fakulty

1989 – založení prvního střediska dramatické výchovy v Československu /podle modelu Redbridge Drama Centre u kterého působí R.Y.T.W./ při DPM Lužánky

Listopad 1989 – založení Občanského Fóra /Dana Svozilová a Silva Macková a podíl na transformaci Domu pionýrů a mládeže na Centrum pro volný čas/

1992 – na žádost děkana Divadelní fakulty JAMU v Brně J.Kovalčuka zakládají Dana Svozilová a Silva Macková ateliér dramatické výchovy a vytvářejí koncepci studia tohoto oboru na JAMU. V tomto roce začíná studovat dramatickou výchovu prvních 16 studentů denního studia

1994 – studium dramatické výchovy se ze 4 rozšiřuje na 5ti leté

1999 – Dana Svozilová jako první v České republice získává titul PhD. v oboru dramatická výchova

1999 – soubor Pirko přebírá budovu bývalé školky v Brně Bohunicích a zakládá pobočku CVČ Lužánky, podílí se na projektu rekonstrukce budovy i koncepci klubu pro mládež a kulturního centra pro mládež

2000- Silva Macková se stává proděkankou pro studijní záležitosti DIFA JAMU

2001- je vytvořena nová koncepce studia dramatické výchovy na DIFA JAMU /bakalářský, magisterský a doktorsky stupeň/

2006 a 2007 – účast souboru Pirko na festivalu ateliéru dramatické výchovy DIFA JAMU v Brně – Sítko